Začínáme aneb Jak se píše evropský projekt

Mohlo by se zdát, že zahájením veřejné sbírky všechno začíná. U projektu chráněného bydlení to ale není tak úplně pravda. Abychom se vůbec dostali do fáze, kdy začínáme shánět potřebný obnos na dofinancování projektu, ušli jsme dlouhou cestu. A o překážky na ní rozhodně nebylo nouze. Přesvědčte se sami letmým pohledem do zákulisí.

Papíry a zase papíry

Chráněné bydlení můžeme vybudovat díky významné podpoře Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) Evropské unie. Pokud chceme ve velké konkurenci při žádání o podporu uspět, nutností je perfektně připravený projekt. Podat žádost jsme se rozhodli na jaře 2018. Na přípravu jsme měli půl roku, proto jsme nelenili a vrhli se do plánování.

Začala tedy hotová smršť, kdy bylo třeba vytvořit detailní architektonický návrh úprav domu, sestavit rozpočet, požádat o stavební povolení, sehnat zprávu od statika, hasičů, zajistit odhad nemovitosti, ale třeba i obejít sousedy. Většina zařizování šla na hlavu ředitelce Domova pro mne Jarmile Vokálové, úžasnou oporou jí byly architektka Veronika Jilčíková a tým odborníků z agentury RPA v čele s Lucií Jelínkovou.

„Ke konci to byl obrovský stres. V den podání žádosti jsem seděla v nemocnici u syna, který měl zdravotní problémy, a měla jsem hodinu na to, projekt zkontrolovat. Musím říct, že takové vzrůšo jsem ještě nezažila.“
Jarmila Vokálová

Výsledkem snažení byl projekt o 67 stranách a podrobný, dokonce 87 stránkový rozpočet. To vše doplněné o desítky příloh v podobě potřebných dokumentů, výpisů z katastru a čestných prohlášení. Po jeho odeslání následovalo pro změnu období dlouhého čekání. Nevědět, zda v dalších letech počítat s realizací milionového projektu, není pro neziskovou organizaci nic snadného. Na jednu stranu nechcete brzdit ani rozvoj jiných nápadů, na stranu druhou ale musíte být schopní naskočit do finančně i organizačně náročného projektu. Po více než roce jsme se dozvěděli, že na chráněné bydlení peníze nezbyly. Smíření ale už za pár měsíců vystřídalo překvapení. V druhé vlně rozdělování rozpočtů se na nás ale štěstí usmálo a náš projekt dostal zelenou.

A zase ty peníze

Projekt koncipovaný na konkrétní časový rámec jsme museli mírně aktualizovat. Oproti jeho přípravám v roce 2018 to ale byla hračka. Narazili jsme ale na jiný problém – financování. Evropské dotace jsou vypláceny zpětně. Museli jsme tak najít banku, která nám poskytne úvěr na koupi nemovitosti a následně i její úpravy. Ač jsme nabízeli jistotu brzkého splacení peněz z již schválených evropských fondů, ve většině institucí jsme narazili. Štěstí se na nás usmálo až v UniCredit Bank. Bez ochoty bankéře Jaroslava Dani, který si vzal náš případ pod svá křídla, bychom skončili dříve, než jsme začali.

Fáze, kdy konečně dáváme vědět o projektu veřejnosti, tak už staví na pevných základech dvouletého snažení, potu a občas i slz. Je nám jasné, že ani teď nás nečekají vždy pouze úsměvy, ale věříme, že společně se nám podaří cihlu po cihle nový domov pro klienty s těžkým tělesným postižením vybudovat.